Moje psí holčička

Konec roku 2018 byl pro naši rodinu dost nešťastný.

Těsně před Silvestrem tragicky zahynul náš kamarád Jarda Š. Ten byl majitel stafordšírského  bulteriéra jménem Summer (dále jen Sámer) a  který mimo jiné provozoval prodejní stánek Cyklokafe v parku ve Vysokém Chvojně. To bylo báječné posezení na plácku obklopeném staletými kaštany s výhledem do dálav a hlavně se super obsluhou a s nabídkou občerstvení v podobě grilovaných jídel, alko  i nealko pití a výborné zmrzliny. Pro děti  tu bylo zřízeno krásné hřiště s houpačkou, trampolínou, skluzavkou a pískovištěm, no prostě přesně to potřebné  pro posezení rodiny na zastávce cyklostezky mezi Hradcem Králové a třeba Poběžovicemi, Holicemi nebo Borohrádkem aj. Také stojany pro kola byly vždy plné. Byl sem povolen vstup s pejsky a také Jardova stafordka Sámer zde často pobývala a kamarádíla se s dětmi i pejsky. Také my jsme zde strávili mnoho příjemných hodin, zejména když u nás byla naše pražská vnučka, která je stejně stará jako Sámer. S naší Šovankou si dohromady hodně vyhrály i když Sámera o proti Šovance měla mnohem volnější režim, minimální výcvik a neomezený "výběh" do parku.

Bylo celkem logické, že po osiření Sámery si  ji můj syn vzal domů a adoptoval ji (nikdo z okruhu rodiny Jardy o ni neměl  zájem nebo se nemohl starat) a tak se Sámera nastěhovala na náš dvorek i své "místečko"  v synově ložnici. Zpočátku byla hodně smutná, stávala u vchodových dveří s hlavou u země, odmítala žrát a veškeré aktivity. Ale postupně se, i za hojné pomocí a asistence Šovanky,  uklidnila a začaly se spolu škádlit a hrát a samozřejmě žrát bok po boku ze svých misek. Syn s ní pak několik měsíců dojížděl na cvičák, kde prodělala dost náročný výcvik, což u tříletého psa nebylo zrovna jednoduché.

Já jsem se s ní tolik neznala, tak jsem měla trošku obavy z prvního setkání na našem dvorku. Sámer je stafordšírský bulterier s průkazem původu , a tak jsem si našla na internetu nějaké informace o tomto plemeni:

"Stafordšírští bulteriéři jsou plemeno velmi odvážné a houževnaté, jsou vysoce inteligentní a přátelští obzvláště k dětem. Jsou mírné, vyrovnané povahy, stateční, nebojácní a naprosto spolehliví. 

Stafordšírští bulteriéři jsou temperamentní a veselí, milují lidi a obzvláště děti, od kterých si nechávají líbit i někdy nešetrné zacházení. Toto plemeno není uštěkané, mnohdy neštěkají dokonce vůbec nebo jen na pokyn. Jsou velmi přizpůsobiví, mazliví a přítulní. Jsou klidní a docela hodně toho naspí. Dokáží prospat většinu dne při čekání na svého pána, nejraději pochopitelně v posteli.

Stafordšírské bulteriéry není vhodné chovat v kotcích nebo u boudy. Nehodí se jako psi hlídací. Odděleni od člověka a své lidské smečky by citově velmi strádali. Mají spoustu energie, kterou dokáží díky svým emocím a svým energickým pohybem vybít ve velmi krátkém čase. Nejsou příliš nároční na délku venčení ani množství pohybu. V porovnání s jinými plemeny je také není nutné venčit tak často. Pro tyto své vlastnosti jsou stafordšírští bulteriéři ideálními rodinnými psy, jsou velmi vhodní do bytu i do rodin s malými dětmi. V Anglii se stafordšírským bulteriérům přezdívá nanny dog nebo baby-sitter dog (pes-chůva).

Stafordšírští bulteriéři mají vždy dobrou náladu a ochotu účastnit se nadšeně jakýchkoliv aktivit. Výcviku a jiných fyzických výzev se účastní s nadšením někdy až příliš velkým, až si mohou svou vlastní energičností přivodit nějaký ten úraz nebo šrám. Vše se velmi rychle učí, jsou vynikající stopaři, milují výcvik obrany i poslušnosti. Uplatňují se pro svou přítulnost velmi dobře v canisterapii a najdete mezi nimi i úspěšné záchranáře. Svou smečku i návštěvy vítají velmi vášnivě. K vyjadřování smutku nebo radosti občas používají typický stafordí skřek, který u jiného plemene neuslyšíte.

Bezmezně milují svého pána a také celou jeho rodinu. Pořídíte-li si stafordšírského bulteriéra, poznáte na vlastní kůži, že jste si koupili zhmotněnou psí lásku a věrnost."

Dnes je skoro už čtyřletá Sámer větší přítula a mazel než naše Šovanka a spolu si vydrží dlouhou dobu hrát, škádlit se, honit a prostě všelijak vyblbovat. A já jsem se přes celé léto na chalupě vydržela dlouhý čas, usazená na "záhrobni" na lavičce, pozorovat je a bavit se  jejich dováděním na dvorku a zahradě, které bylo mnohem zábavnější než leckterý program v TV.

Tak má tedy Šovanka na dlouho super parťačku a psí kamarádku.