r. 2020, Podivné léto, podzimní patálie a doba coronavirová.
Tak jak jsem se těšila letos za holkama, Šovankou a Sámerkou, na chalupu, tak vše bylo jinak.
Uplakané studené léto mě ani nelákalo k procházkám, obzvlášť proto, že jsem si při pádu z kola pěkně pohmoždila nohu a tak mi bylo nejlíp na lavičce na dvorku.
A měsíci dovolených a báječného koupání jsem dostala pásový opar s neklesající vysokou horečkou a následné obtíže a bolesti přetrvaly celý můj pobyt na chalupě a i po návratu do Havířova.
Jediné světlé okamžiky jsem trávila v posteli s holkama, Šovankou a Sámerou, které dobře vycítily, že mě něco bolí, a snažily se mi po svém ulevit a zabavit mě. Do toho přišly ještě naplánované nutné stavební práce na chalupě, se všemi nepříjemnými průvodními znaky a které jsem sledovala jen z postele,... podle toho to také dopadalo.
No a aby toho nebylo málo, tak nám konec roku osladil zákeřný covid19.
Tak i proto jsem dala přednost pobytu na chalupě. v úkrytu před tím zlovolným covidem. Má to tu výhodu, že jsem celou dobu ve společnosti našich milovaných "holek", pitbulky Šovany a statfordky Sámerky.
Do sytosti se s nimi vymazluji, protože jsou balzámem na mé bolístky a krásně odvádí pozornost od nich nebo .s pozorností sobě vlastní, je naopak vyhledají a pomáhají tišit.
Takže když je mi konečně a na čas líp, bavím se tím, že pasu na dvorku, tedy na našem kousku trávníku, naše slepičky , a letos i prvně kohouta Andreje (stejně skončily na pekáči vč. kohouta). Pozoruji při tom hru a dovádění Šovanky a Sámerky. jejichž velikou radostí je prohánět slepice po celé zahradě, za velkého randálu z obou stran. Také házení míčku je jejich oblíbená hra, ale navíc se já, invalida, ani nezmohu. Na procházky, které samozřejmě jako všichni pejsci milují, s nimi do parku vyráží manžel nebo syn.
Letošní podzim s krásně zbarveným listím a hojnými přeháňkami, nám přinesl i barvení u Sámerky, která začala hárat.
Problém nastal, když se kolem našeho plotu začal prohánět neznámý psí tulák. Na první pohled měl vzezření toulavého psiska, velice zanedbaného křížence vlčáka bůhví s čím. No a tak se stalo, že i přes naše hlídání a časté odhánění tohoto neznámého nápadníka, pudy byly silnější a naše vysoká vrata dost vysoká aby byla pro něj překážkou, takže příroda si vybrala svou daň. Naše čistokrevná princezna se spářila s tím pobudou. Ultrazvuk to bohužel potvrdil a tak následovalo nevyhnutelné: přerušení březosti. Měla jsem z toho veliké obavy, ale Sámerka se stala jen ještě mnohem mazlivější, línější a spavější a někdy v čase mezitím z ní odešlo to nechtěné nadělení. Mně to bylo moc líto, protože u Šovanky, u které jsem měla již domluvené krytí vynikajícím ženichem z chovatelské stanice, se objevilo závažné onemocnění, které skončilo operací a zmařením nadějí na nějaké potomstvo. U Sámerky jsme chvíli i zvažovali nechat březosti volný průběh, ale s ohledem na smluvní povinnost zachování čistoty rasy, jsme zvolili pomoc veterináře. Sámeru zneužil jeden toulavý pobuda (no jeho Majitele toho toulavého násilnika jsme sice vypátrali, ale vzniklou situaci nebyl ochoten řešit. Takže nemalé náklady na veterinární zákroky a ošetření šly na náš účet. Hlavně, že to všechno dobře dopadlo a Sámerce zůstaly do budoucna dobré vyhlídky na vlastní zdravé potomstvo s dobrým rodem.
A že jsem zapomněla zmínit Šovanku?
Ta, jako věrná kamarádka, se Sámerkou "držela basu": polehávala s ní a hrála si s ní. pomáhala ji snášet nevolnosti a překonat to špatné období. Je prostě naše zlatíčko a je na ni spolehnutí v každé situaci. To, že se Šovanka tak hodně věnovala své kamarádce Sámeře, a nehnula se od ní na krok svědčí o tom, jaké je to empatické zvíře, že by si z ní mohlo hodně lidí vzít příklad
Tak to smutné dušičkové období je za námi a my budeme se těšit na vánoce, aby nám přinesly hlavně ústup té hnusné pandemie a naopak hodně radosti při společně strávených chvílích v rodinném kruhu.
